once upon a time

Věci, na které si musíte zvyknout

Najednou jste sama. A je to sakra nezvyk. A obzvlášť šílené to je, když jste s někým byli od šestnácti.

Najednou jsem byla hozená do vody. Chtěla jsem to. Frajerka. Ale jinak to prostě nešlo. Nechtěla jsem být u rodičů. Nedávalo mi to prostor. Prostor k přemýšlení. Prostor k tomu, aby se vrátila moje síla, hrdost, sebevědomí, ztracené iluze… (vrací se to teda hodně pomalu)

Samozřejmě nejhorší je, že usínáte v posteli a vedle vás je prázdno. Přijdete „domů“ z práce a nemáte komu vyprávět svůj den. Máte špatný den a nemáte ho s kým probrat. To jsou ty nejhorší chvíle. A čím déle jste spolu byli, tím více jich bude. Ale to je normální a tak nějak očekáváte, že vám kvůli těmto věcem bude smutno. Svým způsobem s nimi počítáte a vyrovnáváte se s nimi podle svého. Pláčete, sníte čokoládu, nebo naopak nejíte, pracujete, běháte, cvičíte, píšete kamarádkám…cokoliv.

Ale pak jsou situace, které si v první řadě neuvědomíte, a připraveni na ně nejste.

Vaříte a nakupujete jen pro sebe

Stále mi to dělá problém. Navaříte si kotel špaget a omáčky. Bezva, budu to mít k obědu na druhý den. Hm… tak možná i k večeři na druhý den. Aha a asi i na další oběd. Ne, nechci zase špagety k večeři. Tak takhle nějak, jo? Pak se snížíte k tomu, že si radši koupíte pizzu nebo párky, protože tam tu porci prostě víte.

Máte volné víkendy

A vlastně všechny dny a večery a je to otravný. A vy jste pak taky otravná. A otravujete lidi kolem sebe. Chcete pořád někam chodit, někde být. Zažít nabitý večer, protože být doma znamená dát zelenou depce, která by mohla přijít. A to nechcete. Pak z toho bohužel vycházíte jako pařmenka, která pořád někde trajdá. Není to tak, ale lidem to nevymluvíte. Vy jen prostě nechcete být doma sama.

Musíte mluvit s jinými chlapy

A je to divné. Zvlášť, když jste naposledy kloudně flirtovali v 16, což teda znamená nikdy, a prostě to neumíte. A úplně nejhorší to je, když vás to tak nějak úplně nebaví, což je můj případ.

A pak ty zbylé situace

Pak přicházejí běžné každodenní situace, které je třeba řešit. A tyhle jediné jsou skvělé, protože díky nim jste na sebe hrdá. Já třeba:

  • Zabíjím pavouky.
  • Zařídila jsem výměnu oleje v autě.
  • I dolití vody do ostřikovačů.
  • Naklepávám si sama peřinu (jedna z těch smutnějších).
  • Nahodila pojistky v bytě.
  • Vyměnila žárovky.
  • Koupila si kladivo.
  • Dojela sama 30 km reklamovat telefon. Vlastně všechnu elektroniku a její součásti teď reklamuji sama.

A některé jsem s ním ze začátku konzultovala a bylo to fajn. Jsem ráda, že v takových případech mě nenechal ve štychu, ale normálně mi pomohl. Tak by to mezi lidmi mělo být, zvlášť pokud jste spolu nějakou dobu byli. Když vám tohle nejde, je to smutné, ale i tak to není konec světa. Určitě máte kolem sebe někoho, kdo těm věcem rozumí. Já se teď jen zmínila kamarádovi, že mi divně svítí světla v autě. Šup, byl tu hned druhý den s kamarádem, co pracuje s auty (já nevím, co přesně dělá) a zjistili, že bylo pootočené kolečko se směrem na svícení. A i když jsem si to neopravila já, byla jsem na sebe hrdá, protože jsem to prostě uměla zařídit.

Těch změn je samozřejmě více. Od financí přes řešení pojistek po prázdno v sobě, které cítíte. A i když je to, co teď napíšu, nejstupidnější rada na světě – Zaměřme se samy na sebe! Ať jsme zase spokojené.

Začíná mi to docela jít.

1338803039414111180317

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *