20160715003115

Vítej nedělní deprese

Pojď dál, udělej si pohodlí.

Opět tě nikdo nezval, ale to už tak je. Prostě přijdeš neohlášená. Dáš si jako obvykle? Začínáš předkrmem – vzpomínky na rok zpátky. Velikonoce, výlet do Prahy, Lipno a nejkrásnější tři dny za poslední rok, tolik smíchu a lásky tam bylo, květen, červen a už si přišla poprvé na návštěvu.

Dáme si první chod. Červen, červenec. Připomínáš mi největší selhání mého života. Boj, snahu, lásku.

Druhý chod. Září. To už jsme byly kámošky. Zvlášť když jsme se spolu hroutily mezi rozestavěnými zdmi mého vysněného domova. A pak už si tu byla často, někdy i každý den. Na Vánoce jsi se zdržela fakt dlouho a já bláhová si myslela, že už se zase tak často stavovat nebudeš.

Jaro, duben, dezert. Připomínáš mi všechno, co jsem zpackala za poslední tři měsíce. To už je fakt sladká tečka na závěr. Už jsi tu přes týden a měla bys jít. Nechyběla jsi mi. Stavěla jsem se na nohy. Takže to takhle teď bude vždy? Přijdeš s každým malým zklamáním a semeleš mě? Díky, nechci.

Mohla bys, prosím, už opravdu odejít a nevracet se?

Děkuji.

1338803039414111180317

2 komentáře u „Vítej nedělní deprese

  1. Jana

    Vzpomněla jsem si dneska ráno na tvůj vánoční článek… když jsi popisovala,co pro tebe k Vánocům patří, co jsi z toho neudělala, protoze to tak uplne nemělo smysl (aspoň je to muj dojem z článku).Neprozivam sice Velikonoce tolik jako Vánoce, ale jsou věci, které mi vždycky přišly zásadní. Jenže… už chvili funguju tak napůl ve světe,kde na ničem jiném než na zdraví a živote nesejde. Nekoupila jsem hyacint jako vždycky, vajíčka nebarvim, nemaluju,na Zelený čtvrtek jsem mela k jídlu hranolky,neumyla jsem okna.Funguju tak nějak ze dne na den, brečím doma i se situací seznámene kolegyni v práci a říkám si, že jsem v lepší letošní rok doufala asi marne. Ale ještě pořád věřim v to, že všechno nakonec dopadne dobře, doufám v existující naději a hledám silu v regálech v Tescu. Tak to taky nevzdávej, nemůžeme nechat depresi vyhrát :)

    1. Ali Autor příspěvku

      Jani, myslím, že právě ty svátky jsou to, co mě do těchto stavů dostává. Něco, co mělo tradici a najednou je to jinak. Chvíle, kdy si uvědomuju, že jsem prožívala něco jinak. Že jsem před „tím“ byla šťastnější. Ale už je po Velikonocích a stejně se cítím špatně. Nechci ji nechat vyhrát, chci bojovat, ale cítím, že mi ty síly docházejí (protože přichází další „kulky“), ale nezbývám nám nic jiného, než stát a bojovat,semlít se nechat nechci.
      Nechceš jít na kafe? :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *