Ráno nedělá den

Už se  mi to stalo jednou. Probudím se a vím, že ten den bude úplně na…prd. Prostě vstanu „zadečkem“ napřed. Teda to se mi stalo víckrát. Co si budeme povídat. Ale teď se mi podruhé stalo, že jsem šla spát s pocitem dobře prožitého dnu. A vím, jak na to.

Ty mé dny se špatnou náladou jsou úplně nejhorší, když je spustí nějaký hloupý sen. Přiznávám se, že sny dokážou mojí náladu po probuzení opravdu hodně silně ovlivnit. Někdy na ně myslím i celý den. Tentokrát jsem se probudila a byla jsem sama, jediné zašátrání vedle sebe způsobilo smutek. Zase tu není. Co na tom, že šel pro koblihy a vajíčka, aby mohl udělat snídani, mně prostě bylo smutno. (Ano, i já slyším, jak nemožně a dětinsky to zní.)

Věděla jsem totiž, že budu teď tři dny sama a to zrovna ve chvílích, kdy potřebuju cítit lásku. Zní to neskutečně sobecky a hodně jsem si naštěstí uvědomila hned v první hodině, kdy se za ním zavřely dveře. I když k tomu hodně pomohlo pár slov, které mi řekl, než odjel. Není to jen sobeckost, začala jsem být závislá na tom, že mě někdo bude potřebovat, chtít, milovat… A to mě vyděsilo. Nechci už přeci taková být. Chci být silná jako jsem byla dřív. Těšit se z chvílí, kdy jsme spolu, ale i z těch kdy jsem sama. A tak jsem vyrazila ven s kamarádkou, daly jsme si zmrzku a kafe, koukly na cyklistické závody a večer jsem šla s kamarádem na víno, které se nakonec okolnostmi stalo procházkou v parku a vypitým Friscem na fotbalovém hřišti.

A měla jsem se skvěle. A píšu to proto, že jsem tohle přestala dělat. Chodit ven s kamarády, užívat si léta, dělat si, co mě zrovna napadne, zajímat se o druhé… a donutilo mě to přemýšlet. Vrátila jsem totiž po dlouhé době domů a byla nabitá energií. Poslední dobou jsem byla opět psychicky unavená, bez chutě vstávat ráno z postele a v noci usnout. A vím, čím to je. Přestala jsem žít sama (s) sebou.

Samozřejmě, že chceme, aby partner vedle nás byl naše skála, o kterou se opřeme a popláčeme mu na rameni. Že chceme, abychom byli pár, kdy se jeden na druhého může spolehnout. Že chceme vědět, co k nám ten druhý cítí a dávat si to najevo. Ale nezapomínejme na sebe. Nebuďte zbytečně zavření se svými myšlenkami a mluvte s lidmi. Nemusíte mluvit o tom, co vás trápí, prostě s nimi jen buďte.

Netvrdím, že jedno kafe a Frisco vyřešilo všechno, s čím se potýkám, tak naivní zase nejsem, ale když mě něco trápí, jen moc fajn zažít den, kdy ráno vstanu se špatnou náladou a díky tomu, že jsem zabojovala, jdu spát s úsměvem. A jsem za to na sebe hrdá.

 

 

Možná mám na tobě nejradši, že se umíš občas chovat jako „puberťačka v dobrém slova smyslu.

A já odpověděla mým citátem z lednice: „Buď bláznivý a chovej se klidně šíleně, ale buď tím, kým jsi.

Já to myslel právě takhle.“

Děkuji za tenhle den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *