wine-1495859_960_720

Připravuji se…

V práci mi začal přípravný týden. Tak se připravuji. Na všechno.

Celý tenhle článek jsem naťukala do mobilu. Venku. Sedim před vinotékou, kde pracuje moje kolegyně. Na brigádě. Mám už druhou dvojku. Bez jídla. Jsem trochu opilá. V šest v podvečer. Učitelka. Snad mě nikdo neuvidí. A nevim, jak mi je. Lépe? Stejně? Hůře? A nevim, proč tu sedim. Proč chci, aby ty kapky vína uklidnily moje pocity. Ale neuklidňují se. Mám toho strašně moc v hlavě a neumím o tom psát. Musela bych se totiž vypsat úplně ze všeho a to nejde.

Třeba o tom, že mu chci napsat všechno, co cítím, ale nemůžu. Bojím se, že by to nechtěl slyšet. Ale není to špatně. Nevyčítám mu to. Jen to tak je. Ztratila jsem to. Ztratila jsem spontánnost toho někomu říct, že ho miluju. Že je mi dobře. Že jsem šťastná. Že jsem prostě bláznivě zamilovaná. Že si dokážu představit, že jednou budeme spolu napořád.

A proč to píšu? Nebojte se mluvit. Nebuďte jako já. Pokud je vám s někým dobře, řekněte mu to. Nebojte se toho, že mu to bude nepříjemné. Pokud ano, není to to správné pro vás. Věřte. Já to jdu zkusit taky. Protože, i když mám hlavu plnou miliony divných myšlenek, je mi tu před tou vinotékou o dost lépe než před rokem. I když vím, že mě zase čeká těžký rok. Ale i tenhle malý pokrok je moc důležitý.

Možná bych to v normálním, stoprocentně střízlivém stavu, nenapsala. Nechtěla napsat. Ale vím, že se chci vypsat a ty 4 deci mi holt pomohly. I když jsem tady nenaťukala do toho mobilu všechno.

Akorát kolem mě prochází další pár držící se za ruku. Člověk vidí kolem sebe jen to, po čem zrovna nejvíc touží. Stačilo by mi ale tak málo… dneska jen jedno objetí. Ale netlačím na pilu. Jendou to přijde se vším všudy. Doufám, že s ním.

1338803039414111180317

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *