Přála bych si do toho skočit a letět…

Nejhorší kombinace je, když narazíte na někoho, kdo se bojí víc než vy. Máte totiž co dělat sami se sebou a nezvládáte přesvědčovat toho druhého o tom, že někdy je prostě nejlepší skočit a zjistit, jaké to bude až během pádu.

Zjistit, jestli dopadnete každý sám s několika šrámy, nebo se naopak chytnete za ruku, dlouze poletíte a přistanete spolu a v klidu.

Problém je, že vy sami máte strach skočit a potřebujete vědět, že chcete skočit oba. Nemůžete teď být ta, která vezme toho druhého za ruku a řekne, že to bude dobré. To potřebujete cítit vy. A já už nevím. Nemůžu toho druhého přesvědčovat, že je připravený. Protože to musí vědět a cítit sám. Nemůžu mu pořád dokola říkat, že nevíme, jaké to bude, ale nezjistíme to, když to nezkusíme. Protože to musí chtít zkusit sám.  Vím, že nemůžete druhého změnit a přesvědčit o něčem, na co není připravený. Nechápu, kde v sobě beru tu touhu pořád o ten „skok“ bojovat.

Ale kdy je to ještě boj o lásku a kdy už ztrácíte hrdost? A proč v tom neumím dělat rozdíly? Zvlášť když mi tak dlouho trvalo nějakou tu hrdost v sobě zase vyhrabat. Neumím za tím vším mávnout rukou a nechat to plynout. Až moc mi na tom záleží. A bojím se.  A mám vztek. A na druhou stranu jsem vděčná, že myslím konečně na někoho jiného. Zvláštní, že? Ale tak to prostě občas je.

Nebojte se skočit. Znáte to –  křídla vám narostou během letu. A pokud máte skočit s kým, máte vyhráno, protože máte i jeho křídla.

1338803039414111180317

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *