902555474f660974ec3706ab2d716e51

Názory ostatních nezměním, ale štvou mě

O tomhle článku už přemýšlím delší dobu. Je to z úplně jiného soudku (Hurááá, nebude fňukat jako vždycky!), ale potřebuju se o to asi podělit. I když mě trochu štve, že díky tomu budu muset vyrukovat s jednou osobní věcí.

Nechtěla jsem totiž, aby ti, co to čtou (jako kdyby to četlo tolik cizích lidí, hahaha), věděli, co dělám za práci. Jsem učitelka. (A doufám, že tohle na mě nikdy moji žáci nevyhrabou!) A za poslední dobu jsem kvůli své práci naštvaná na spoustu věcí, které se ve společnosti dějí.

Nechci, aby ten článek vyzněl tak, že učitelé jsou největší chudáci pod sluncem a ostatní jsou trapní, když říkají, že si pořád stěžujeme. To vůbec. Napíšu vám to, jak to je. Reálně a naprosto upřímně.

„Vždyť jste zase dostali přidáno!“

Neříkám, že plat je šíleně špatný, ale pokud jste sama, platíte nájem a další poplatky a nehodláte být celý měsíc zalezlá doma o chlebu, smutné to je. Ano, mohla jsem se s tím díkybohu postavit na vlastní nohy a věřím, že kdybych žila jinde než na malém městě, šlo by to horko těžko. Jistě, vím, že bych mohla šetřit daleko víc, než to dělám, ale abych mohla jet na 5 dní na dovolenou, musím si hledat brigádu. Taková je realita. Pořád mám pocit, že není v pořádku jít na brigádu, abych jela na dovolenou, když dělám práci, která ZE ZÁKONA VYŽADUJE vysokoškolský titul.

A upřímně, nemůžu jít na jakoukoliv brigádu si zamanu. Asi nebudu točit svým dětem  o prázdniny zmrzlinu u Tesca. A rodičům už vůbec ne. Ani nechci vstávat v pět a chodit někam do továrny. To už jsem si zažila a díky stačilo. Dalším vtipem samozřejmě je, že na tu dovolenou můžete jet jedině v červenci nebo srpnu, tedy v nejdražších měsících. Žádné zářijové last minute fakt nehrozí.

Další věc, která s tím souvisí a hrozně mě štve, je, jak je náš plat prezentován v médiích. Tak například – v září 2016 nám přidali 10 %. No, můj plat za září byl nižší, než za srpen a to i přes příplatek za třídnictví. Dále na internetu taky najdete, že průměrný plat učitele na druhém stupni ZŠ je 27 723 Kč. Cha cha cha. Dovolte, abych se zasmála. To fakt nemám a spoustu mých kolegů rozhodně taky ne. Trochu lepší je to na webu platy.cz, kde je průměr 24 170 Kč. Tomu už bych věřila. (Mluvíme tady o hrubé mzdě, samozřejmě.)

A ano, vím, že mnoha lidem kolem mě to nepřijde málo. Celé mojí rodině například. Ale, popřemýšlejte. Máte práci, kde máte povinně nutný vysokoškolský titul? A pokud ano, kolik máte hrubý plat? Podle mě se pohybujeme úplně někde jinde. A o náplni práce, kterou za to dělám, se ještě rozepíšu.

Další záležitostí, o které moc lidí neví, je, že prý platíme vyšší daně, než například podnikatel. Upřímně se ale v těch daních vůbec nevyznám, jen jsem to tak někde slyšela, že odvádíme víc a zkoušela po tom pátrat. Takže pokud někdo víte, jak to je, napište mi, ať jsem klidná, že je to jen fáma.

V průměru odvede učitel na daních o dva tisíce korun ročně víc než podnikatel jako fyzická osoba. Značný počet drobných podnikatelů totiž nedosahuje příjmů ve zdanitelné výši, nebo dokonce vykazuje ztrátu. Učitelé jsou poplatníky daně z přidané hodnoty, spotřebních daní, respektive ostatních daní, pokud se jich předmět zdanění dotýká.

(Více na: http://www.euro.cz/byznys/prece-i-ucitele-plati-dane-867426#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink)

Ale dobře, tohle mi nevadí. Odvádět daně je dané, dělají to všichni a nemám s tím problém.

„Máte pořád jen prázdniny.“

Ano, nebudeme si nic nalhávat. Když mají děti prázdniny, máme taky volno. Máme dovolenou, případně samostudium. A teď vždycky záleží na dané škole. Některé vás budou nutit chodit do práce, pokud nemáte už dovolenou, některé ne. Já mám to štěstí, že o prázdniny chodit nemusíme. Vždycky nám ta dovolená a samostudium vyjde. Co mě na tom ale štve, je to neustálé rýpaní – převážně v červenci a srpnu: „No jo, ty máš teď prázdniny.“ „No jo učitelky, ty se maj. Nic neděláte teď dva měsíce.“

Ale ano, dělám. Čerpám dovolenou, kterou si nemůžu vzít od září do června. Nemůžu jet na prodloužený víkend na výlet, nemůžu jet na hory, kdy se mi zachce. A další věc, kterou dělám, je, že odpočívám. A nestydím se za to. Vždycky jsem si myslela, že jsou to jen kecy, jak je ta práce psychicky náročná, že prostě, jaký si to uděláte, takový to máte. Ano, samozřejmě. Můžu na to hodit bobek, nestresovat se, nepřipravovat se na hodiny, něco jim tam odkecat nebo je nechat vypisovat si poznámky a pak budu v pohodě. Nemusím se taky zapojovat do žádných projektů, odevzdat nadřízeným jen to nejnutnější a nic navíc nedělat. Jenže to by mě nebavilo. Práci musíte dělat s láskou, musí vás bavit, jinak to nemá smysl. Vždyť tím trávíte většinu svého života.

A být učitelem neznamená jen přijít v 8 do hodiny, 45 minut něco říkat, mít přestávku a takhle to udělat během dne 3x až 7x (beru-li to podle mého rozvrhu). Úplně tu teď pominu to, že je musíte něco naučit, že je máte vzdělat, dát jim základy, s kterými musejí dále pracovat. To by bylo na další stránku textu. Takže když vynechám samotné „učení“, máme tu ještě roli třídního, což znamená pokladníka, zdravotníka, telefonní asistentku, rádoby psychologa, rádoby bachaře, protože vybíráte pořád na něco peníze, uháníte je, aby to zaplatili, lepíte jim odřená kolena a chladíte naražené prsty z basketu, voláte rodičům, že jim je špatně, že nepřišli do školy, že nezaplatili pracovní sešit, zdobíte třídu, nástěnky, promlouváte jim do duše, proč se spolu zase nekamarádí, snažíte se jim ukázat ty správné morální hodnoty, ukázat, co je týmovost, kamarádství, chodíte po chodbě a kontrolujete, jestli po sobě nehází lavice, hlídáte je na každém kroku, protože za ně máte zodpovědnost.

A teď si představte, že si prožíváte něco špatného. Každý si někdy něco takového prožil. A každý si to prožil i v práci. Ale tady před vámi sedí 20 dětí. A jsou třídy, které vyloženě čekají, až vás uvidí slabé, aby toho mohly využít. A to vy nesmíte. Nesmíte dát najevo, že vám teď není psychicky dobře. Mně osobně ta práce v tomhle spíš pomáhá, protože se můžu soustředit opravdu na tu výuku a nemyslet na to ostatní. Samozřejmě to tak ale nejde pořád.

A pak jste taky zaměstnancem školy úplně stejně jako kterékoliv jiné firmy, takže vyplňujete papíry, cesťáky, pracovní dobu, kroužky, píšete články na web, na poradách se snažíte vymýšlet, jak to všechno udělat lépe, jezdíte na kurzy, sebevzděláváte se, radíte se kolegy a neustále něco PLÁNUJUTE.

„V půl dvanáctý jdete domu…“

Vzhledem k tomu, co jsem napsala v odstavcích nad tím, bych jen dodala: Hm…tak určitě.

1338803039414111180317

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *