10526125_10203587677766920_5281281080279173278_n

Myšlenkový pochod, který způsobí obyčejný croissant

Nový rok je tu už dva týdny. Bojuju s ním ze všech sil, ale někdy vás překvapí úplná prkotina – jako croissant.

Včera jsem si po dlouhé době užila večer. Viděla jsem spoustu kamarádů, popovídala si, zavzpomínala. Ale poprvé jsem takový večer zažívala bez něj. Snažila jsem se na to nemyslet. Nebyla jsem schopná pozdravit ani našeho společného kamaráda, protože…to se nedá vysvětlit bez toho, abych si nepřipadala ještě jako větší blázen.

A pak na konci večera jsem si chvilinku povídala s kamarádkou, kterou sice nevídám tak často, ale pokaždé, když se někde vidíme a povídáme si, řekne něco, co mě úplně dostane. Vždy o jejích slovech přemýšlím. A včera řekla, nemůžu s tebou mluvit, plakala bych, je mi to tak líto. A tak já pláču teď. Taky je mi to líto. A taky řekla nahlas něco, co se nikdo neodváží. I když budeš třeba jednou šťastná, vždycky na něj budeš myslet. Nikdy to nepřestane. A já to vím.

Dneska jsem si šla pro snídani do obchodu. Stála jsem u pečiva a viděla máslový croissant. Do pytlíku jsem dala automaticky dva. Protože je má moc rád a nikdy předtím jsem si jeden nekoupila. Musela jsem mu vždycky přivést taky. A nebyla jsem schopna dát do toho pytlíku jen jeden. Koupila jsem si k nim nugetku, jako jsem to jedla na hotelových snídaních. S ním. Doma jsem si je mazala a vzpomněla si na tolik okamžiků.

Jak jsme slavili jeho narozeniny v Paříži a hledali kavárnu, co se mu bude líbit, kde si dá kafe a croissant.

Na to, jak mi koupil obří a nejlepší croissant v pařížském stánku.

Na to, jak si je chodil kupovat o dva roky později do pařížské pekárny, protože do země croissantů jsme se prostě vrátit museli.

Přesně si dokážu v hlavě vybavit, jak to slovo říká francouzsky. Myslím, že to jeho nejlépe vyslovované francouzské slovíčko.

Vybavila jsem si croissant s moučkovým cukrem, který jsem jedla v hotelu v Římě, když jsme slavili výročí, a byl to ten nejlepší, co jsem jedla.

Vybavila jsem si, jak jsem jednou pracovala do pěti do rána, přijela pozdě, a když jsem se vzbudila, na stole byla snídaně králů včetně croissantu.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsme si minulý rok dávali občas odpoledne kafe a croissant po příjezdu z práce a povídali si.

Vím, že většina z tohohle jsou věci, co nikoho nezajímají, ale pro mě jsou ty články důležité. Vypíšu se z pocitů, které mám, a vím, že je to jedna z cest, jak s ním můžu komunikovat. A to je pro mě to nejdůležitější. Tolikrát mu chci říct nějaké blbiny – třeba to, že předělali regály v Tescu, že jsem v práci vyřešila asertivně jeden konflikt a měla z toho radost, že bych s ním chtěla koukat každé pondělí na Robinsonův ostrov a v neděli na Sherlocka. A nemůžu mu to říct. Můžu to tu pro něj jen napsat.

podpis

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *