Modli se se mnou, Forreste

„…proměň mě v ptáčka, abych mohla uletět hodně, hodně daleko.“

Nemůžu o tom psát a přitom to hrozně potřebuju. Je opravdu zvláštní, jak tohle může někomu pomáhat.

„Ráda píšeš o sobě o svých starostech“

…měla jsem 2. prosince 2017 v adventním kalendáři. Ten kalendář vyrobil někdo, do koho jsem se pak zamilovala. A někdo, koho najednou nepoznávám. Někdo, kdo každý spor hodí na vás, najde ve vás chybu. A pak najednou máte pocit, že vy sami jste chyba.

Nechci mít pořád pocit, že je se mnou něco špatně, že chci moc… že jsem chyba.

„Ale prosim tě, vždyť vy patříte k sobě, proč by se to jinak všechno stalo,“ řekla kolegyně.

Tak proč se teď děje tohle? Proč celou noc nespím, on není vedle mě a je mu to jedno?

A místo omluvy přijde opět jen obvinění.

„A co teda chceš?“

Abys mě bral za ruku, hladil po tváři, pusinkoval, plánoval, miloval, neponižoval, nepředváděl se, neobviňoval…a k tomu všemu by mi jen stačilo, kdybys se mnou opravdu byl…. kdybys mě vzal za tu ruku a opravdu skočil.

„Je neuvěřitelné, jak se o sebe dokážeš postarat“

Doprčic… já si přeci ale nejvíc přeji, abych už se o sebe nemusela starat jen já…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *