Untitled design

Klus není dobrý na depky

ale zase se v těch písničkách najdete.

Zase mám pocit, že se chci z něčeho vypsat, ale zase nevím jak. Stává se mi to za poslední dva týdny strašně často. Mám chuť otevřít word a začít psát. Ale nevím co. Nedávno jsem začala psát o strachu, který mám, ale nakonec jsem to nepublikovala. Někdy mám strach „jen“ z toho, že nepřejde pocit, který zrovna mám. Jako dnes.

Je to jediné, čemu věřím, je to klíč ke všem mým dveřím, tady a teď se tebou stávám,

tady a teď se ti odevzdávám.

(Navěky)

V mém životě se něco děje a já se s tím neumím prát. Můj kamarád mi řekl: „Ty jsi prostě na něco zvyklá, ale musíš se naučit, že je to i jinak.“  Naučit se… Musím se naučit neřešit, musím se naučit dávat věcem svůj čas. Ale někdy je to těžké. Někdy chcete říct nebo udělat něco hned. Tady a teď, protože to tak cítíte. Protože chcete ještě jednou být zamilovaná. Bláznivě. Oboustranně. Protože jste se zase smáli a zjistili, že vám to tak moc chybělo. Protože chcete zažít něco, co za to stojí. Že vy někomu za něco stojíte. A protože máte pocit, že nemáte čas. A máte z toho strach.

Jsem nerozhodný, z principu odmítám jakoukoliv formu štěstí.

(Sibyla)

Jsou věci, na které už ale nemám. Nevím, jak pojmenovat to, co nemám. Hrdost to není, tu jsem ztratila tolikrát, že už mi to ani nepřijde a ztratit hrdost pro záchranu lásky mi vždycky přijde jako správný boj. Vždycky pak vím, že jsem udělala vše. (Ale musí se z toho vynechat ponížení.) Síla to také není, tu vždycky někde najdu. Musím. Nic jiného mi nezbývá. Stejně musím vstát, jít do práce, usmívat se a hrát, že tohle všechno zvládám. Možná to, co ztrácím, je víra. Tu jsem měla vždycky. Celý tenhle šílený tři čtvrtě rok jsem věřila, že to má svůj důvod. Že jednou ho pochopím, protože si řeknu, kdyby se to nestalo, nepotkala bych…a nebyla bych šťastná.

Cokoliv si přeješ, napiš na papír

(Přeju Ti)

Že když věříte v lásku, najde si vás. Jenže to tak být nemusí. A je únavné o tom pořád přemýšlet. A tak bych si přála, aby ta víra neodešla. Přála bych si naučit se nepřemýšlet nad vším. Přála bych si naučit se nechat věci plynout. A tak toho Kluse třeba poslechnu a napíšu si to na papír.

(Ale stejně budu doufat v lásku)

Třeba pochopíš, jak je těžké nemilovat…

1338803039414111180317

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *