christmashope-org

Když vás nejvíc pochopí někdo, kdo vás vlastně vůbec nezná

Je 23. prosince. Den před Štědrým dnem. Tušila jsem, že to přijde, že budu mít potřebu se vypsat, ale moc jsem si přála, aby ne.

Poznala jsem to už ráno. Nechtělo se mi vylézt z postele, ale nechtělo se mi už ani spát. Celou noc jsem se budila, měla divné sny, ve kterých se prolínalo moc věcí. Musíš být silná!

Už jsem vzhůru tři hodiny a ještě jsem nejedla. Takhle už je to třetí den. Nemám ráno chuť k jídlu, nemám energii. Musíš být silná!

Neudělala jsem cukroví, i když na něj mám nakoupeno. Neuklidila jsem, neumyla okna. Nesehnala stromek. Nic jsem nevyrobila svým blízkým jako jindy. Nedokázala popřát ani svému nejlepšímu kamarádovi, když mi dal čokoládu a přál mi hezké Vánoce. Jen jsem mlčela a plakala. Musíš být silná!

Přemýšlím nad tím, co jsem dělala minulý rok v tuhle dobu. Balila dárky, koukala u toho na televizi, pekla biskupský chlebíček pro něj, čekala, až se vrátí z práce a moc doufala, že to dneska bude výjimečně brzy, těšila jsem se, že spolu ozdobíme stromek, vím, že byl moc krásný (a my ho přesně podle rad z televize postupně přenášeli během posledního týdne, aby se aklimatizoval), na salát bylo vše připraveno, stačilo ho večer udělat, aby do zítra odležel. Vzpomínám na první společné Vánoce, jak jsem měla do detailu napsaný recept na hovězí polévku a knedlíčky, bramborový salát…Vzpomínám na to, jak jsem se řízla při krájení zeleniny, měli jsme nový nůž a rána byla ošklivá, první Vánoce jsem krvácela nad umyvadlem a on mi vytvořil to nejkrásnější a největší zalepení prstu. Vzpomínám na prolínání tradic, na to, co bylo mé a co jeho. Na první vánoční hádku. Přišla by i dneska, vždycky jsme se pohádali 23. prosince. Loni kvůli tomu, že kmen byl moc tlustý. Pak jsme se tomu společně večer smáli a koukali na Sám doma. Letos se bojím zapnout televizi. Musíš být silná!

Fňukám. A štvu tím lidi. Vím to, ale nemůžu to ovládat. Semílá mě to. Nemůžu říkat všechno svým přátelům. Nepochopili by mě. A už je to ani nebaví. Nedivím se jim. O pracovní vánoční večírek jsem si povídala s kolegyní, která je u nás tři měsíce. Povídaly jsme si o svých životech, protože viděla, že nejsem úplně v pořádku. Povídaly jsme si takhle poprvé a ona mi vyprávěla svůj životní příběh. Byl dost podobný. Vrátila se, vysypala si popel na hlavu (to jsou její slova) a jsou spolu dalších deset let, rozrostli se o děti a jsou šťastní. Řekla mi, že věděla, že nedokáže být sama, proto se vrátila. Řekla mi, že nikdo mi nemůže říkat, co je správné nebo není. Řekla mi, že někdo prostě umí být silný a vzít to do svých rukou a být sám, ale někdo ne. A není na tom nic špatného. Po dlouhé době to byl člověk, který přesně znal moje pocity. Bylo to zvláštní. Občas mám pocit, že osud mi přivedl tuhle práci, aby celý můj život obrátila vzhůru nohama. Přinesla mi dobré, krásné i strašně zlé. A přivedla mi do cesty lidi, kteří mi mnohé dali. Někdy mě to až děsí.

A vím, že nic se nedá vrátit a to mě moc bolí. Dala bych totiž všechno za to, abych mohla vrátit čas do tohohle dne před rokem. Možná bych se nepohádala ani kvůli tomu kmenu. A nejde to. Vánoční zázrak tohle neumí. Umí možná jiné věci, ale ne pro mě. I když o nějakém moc sním. Třeba jen o takovém, který mi dá sílu a víru.

Vím, že i kdyby přišel a řekl, odpouštím ti, nejde to, protože bych musela říct všechno, co se stalo, co je ve mně, co mě trápí a on by zase odešel. A já už odchody nezvládám. Stačilo by jen zapomenout na všechno zlé a začít znova, jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. A stalo se toho moc. Chybí mi láska, to že někdo miluje vás. Je to klišé, ale opravdu platí, že je krásné někoho milovat, ale mnohem krásnější je být milován. A s tím se musím smířit a čekat.

Pokud vás někdo miluje, važte si toho. Udělejte za to něco krásného, pohlaďte, polibte, poděkujte. Kdy jindy než teď?

Přeji vám krásné Vánoce a i když tohle není pozitivní příspěvek, mně pomohl. Buďte se svými blízkými a užívejte si každou společnou chvilku. Já osobně se těším na ty příští, protože věřím, že ty už budou zase krásné, ať budu kdekoliv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *