imgur.com

Když svítí měsíc pro každého zvlášť

„Všechno je to o komunikaci.“ Tuhle větu jsme nedávno na našem holčičím dýchánku, řekly několikrát.

Vždycky jsem byla ta, která považovala mluvení ve vztahu za nejdůležitější věc. Pak mi ale strach nedovolil mluvit a já se to postupně odnaučila. A je to špatně. Takže teď jsme si slíbili, že budeme mluvit. O tom, co nás trápí. Ale není to jednoduché. Protože občas umíte to, co vás štve, formulovat až později.

O tom ale dneska psát nechci. Uvědomila jsem si díky tomu totiž to, jak zvláštní je komunikace s bývalými partnery a jak je v tomhle každý jiný.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Ali.“

„Měl si prý bouračku, jsi v pořádku?“

„Nic hrozného, jen jsem dostal smyk. Děkuju.“

„Půjčil bys mi na konci dubna kolo?“

„Jasně, žádný problém.“

To jsou poslední smsky s mým bývalým mužem (to spojení bývalý muž mi přijde pořád tak zvláštní, vždycky bude něco víc, než jen můj bývalý muž.) Ano, samozřejmě přišly chvíle, kdy bychom si takovéhle zprávy nenapsali, ale jsem na nás pyšná. Jsem pyšná na to, že věta: Jsem ráda, že je šťastný, už není jen klišé. Jsem ráda, že má rodinu, co si přál a tu, s kterou je šťastný.

A pak mám v mobilu taky poslední smsky, které jsou ošklivé a plné zlosti včetně největší perly: „Tak já ti ty věci zabalim a pošlu poštou.“ I když bydlim 100 m od tebe. Ale tento týden, když se objevil ve schránce papír s upozorněním na balíček, jsem si uvědomila, že už je mi to jedno. Bylo to totiž těžké, se všemi bývalými partnery udržuju vztah na nějaké normální bavící se úrovni. Netvrdím, že jsem se všemi kamarádka, ale přijde mi tak nějak dospělé chovat se k tomu druhému normálně po tom, co jste spolu prošli kus cesty. Tady to ale nešlo a moje ješitnost to nedokázala přijmout. Ale všechno chtělo jen čas, protože pak zjistíte, že jsou mnohem důležitější věci, na které se chcete soustředit.  (Nakonec na poště čekalo úplně něco jinýho, takže se svým plechem na muffiny se fakt definitivně loučím.)

Jen čas vám otevírá oči, jen časem si začnete zase vážit sami sebe. A nejvíc vám oči otevírá někdo jiný, komu na vás záleží. Uvědomila jsem si, jak jsem byla jiná, jak jsem převrátila svoje hodnoty a teď mi to přijde absurdní. Ale s tím člověk nic nenadělá, tak to chodí. Jsem šťastná, že se mi ten žebříček hodnot vrací zpět. A že už se sebou nenechávám orat, ale mám vztah, kde jsme schopni mluvit, tolerovat a respektovat se. A děkuju za to.

 

photo: imgur.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *