background1

Když stoupáte ke dnu…

…odrazte se a potopte se!

Byla jsem na dovolené a tentokrát jsem ji opravdu potřebovala. Ne snad proto že bych byla upracovaná, ale potřebovala jsem si utřídit některé věci. V poslední době jsem se totiž nevyznala ve svých myšlenkách a dokonce jsem před nimi často utíkala (i doslova), ale ony mě stejně vždycky dohonily.

Už se mi opravdu dlouho nestalo, že bych jasně nevěděla, co chci, co si myslím, co si přeji. Normálně se totiž jasně a rychle rozhoduji, ne že bych jednala zbrkle, ale většinou si umím zhodnotit co a jak a podle toho se rozhoduji a jednám. Ale najednou – chaos.

Právě dovolená mi však pomohla postupně najít sílu a víru, že když já budu chtít, bude vše, jak má být. (Už jsem vám o tom psala.)

A když jsem si tu sílu v sebe začala pomalu konečně zase uvědomovat, přišlo nutkání se z toho vypsat. (Dokonce tak velké, že jsem tenhle i předchozí článek psala ve Francii, v sobotu večer do bloku a užívala si, že dělám zrovna tohle.) Vzpomněla jsem si na písničku Ztrácíš, která hrála v autě po cestě, kde se zpívá – Já přece vim, že jsem ten, co chybuje a ke dnu stoupám. A tak jsem se nad tím zamyslela. (Nejdřív samozřejmě nad tím pěkným oxymóronem – haha.)

Až vystoupáte ke dnu, odrazíte se a potopíte se. A pak už můžete plavat, kam chcete, protože na dně už jste byli. Uvědomila jsem si, že je jen na mně, kam poplavu a věřím, že jsem tak silná, že doplavu přesně tam, kam chci.

Jako je to trochu kýč klip, ale ten text zase tak špatný není! :-)

podpis

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *