Jsem zápornou hrdinkou příběhu

Přesně ta, kterou byste při čtení knihy nebo sledování filmu nenáviděli. Řikali byste, co ještě sakra chce… Postava, co dostane naservírováno přesně to, co si přála, a stejně má problém. Našla si zase něco jiného.

…I let you see the parts of me
That weren’t all that pretty
And with every touch you fixed them…

Tak to jsem já. Přesně tahle postava. A každým dnem se za to mám míň a míň ráda. A mám čím dál tím méně energie na vše. Na to se zase pitvat ve svých pocitech a hledat správná slova na to, co je špatně.

…I’m sorry I don’t understand
Where all of this is coming from
I thought that we were fine…

A najednou se zase topím v každé vteřině, kdy bych měla být šťastná. Nimrám se v tom, proč nejsem. A všechno, na co přijdu, se zdá tak nicotné a povrchní. A bojím se. Bojím se, že nikdy nedokážu říct, co cítím, protože pro to ještě nemám slova.

…Your head is running wild again
My dear we still have everything
And it’s all in your mind
(Yeah, but this is happenin’)…

A pak přišlo 5 vteřin, kdy jsem věděla úplně vše. Kdy jsem se stala ne čtenářkou té knihy, ale spisovatelkou. Kdy jsem přesně věděla, co chci… a věděla, že mít nebudu. Kdy jsem to mohla změnit a udělat z tý hrdinky někoho jiného. Jenže já nevěděla, jestli by nebyla ještě horší. A nevím to pořád.

A odpověď není jednou tolik… ale napořád…

 

(A vím, že tomuhle nebudeš rozumět…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *