2-Flying-birds-from-hands-awesome

„Jak se máš?“ je fakt hloupá věta

Věta, na kterou neumím odpovědět už přesně rok.

13. květen 2016 – ten den si budu pamatovat navždy. Den, kdy jsem začala přemýšlet. O tom, že něco je jinak. Špatně. Ironií osudu je, že to byl pátek třináctého. (Nikdy jsem na to nevěřila.)

Prala jsem se s tím každý den. Bylo to vyčerpávající a nedokázala jsem to. Nepřeprala jsem sebe samu. Tento týden jsem o tom hodně přemýšlela. Věděla jsem, že ten den se blíží. Celou tu dobu jsem si říkala, kdybych mohla vrátit čas, nestalo by se to, vypustila bych to z hlavy a zvládla to. Tento týden jsem si poprvé řekla, že to vlastně nevím. Že jsem byla tak zoufalá, tak jsem se snažila a tak doufala, že se něco změní a vím, že to zní strašně, ale bylo to tak lákavé. Nemůžu říct, že bych tomu neodolala, kdybych mohla vrátit čas. Nemůžu, protože to nevím.

Co ale vím, je, že nad tím musím přestat přemýšlet, protože to nezměním. Je mi to líto a neumím si to odpustit.

Jsi smutná už moc dlouho.“ – Věta, která mi nedávno přistála do zpráv. Jsem. Vím to. Možná to někdo z vás zná. Možná jste si to prožili, prožíváte. Nevím, jak se té viny zbavit, ani jak s ní smířit.  Je to tak vyčerpávající.

A je to možná ještě větší ironie, ale letošního 13. května jsem o tom mluvila s někým, kdo mi pomohl na to koukat i jinak. Člověk totiž vnímá sebe jinak než ty druhé. U sebe vidíme vždy hlavně to špatné. Jen si vybavte, co uděláte nebo řeknete, když vám někdo pochválí oblečení nebo práci, kterou jste udělali. Často se nějak podceníme. Když vnímáme druhé, a zvláště když vzpomínáme, vidíme naopak  to hezké. To, co nám teď chybí. To, jak jsme toho druhého měli rádi, jak nám bylo dobře. Nevidíme už to, že jsme se trápili, vzájemně si ubližovali, lhali. Tak to teď zkouším pochopit i více z nadhledu.

Jak se máš?“ věta od stejné osoby přišla tento týden. A já si uvědomila, jak tu větu už tři čtvrtě roku nenávidím. Jak už rok nad ní musím přemýšlet. Jak houpá věta to vlastně je. A na to, jak jsem se nenaučila usmát a říct: „Dobře“. Protože to tak není. A víte co? Je to v pořádku. A myslím, že už se cítím na odpověď: „Mám se už lépe.

A jdu bojovat dál, ať přijdu konečně s něčím veselejším.

1338803039414111180317

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *