Pochopila jsem důležitou věc, která mi zatím unikala.

Minulý rok jsem byla poprvé na církevním svatebním obřadu, kde kněz vyprávěl několik příběhů. Občas si na ně vzpomenu a přemýšlím na nimi.

Jeden byl o ženě, od které odešel muž. Ona začala každý den chodit do kostele a modlila se. Po roce se muž k ženě vrátil. Až do minulého týdne jsem to vnímala jako úplnou blbost čekat doma rok na chlapa, až si laskavě uvědomí, že udělal chybu a pak ho doma přivítat s otevřenou náručí.

Jenže jsem si uvědomila, že ta žena třeba nechodila do kostela s modlitbou, aby se vrátil. Myslím, že tam chodila s prosbou získat sílu. Sílu se každé ráno probudit s jinou myšlenkou než na něj. Sílu v to, že se bude znovu smát. Sílu mu odpustit. Sílu žít dál.

A pokud si tohle říkáte každý den, musíte se stát dostatečně silnou, protože tuhle sílu najdete jen v sobě.

Možná je to taky úplná blbost, ale stalo se mi něco podobného, a proto jsem si na tento příběh vzpomněla. Potřebovala jsem najít víru v něco, co je pro mě opravdu moc důležité, a došlo mi, že pokud něco opravdu chcete a říkáte si každý den, že chcete být tak silní, abyste to zvládli, musíte si věřit. A tuhle sílu najdete jen v sobě. A zdá-li se vám, že nejste silní, nebojte se. Jste. Jen potřebujete více času. A buďte připraveni na to, že ji rozhodně nenajdete během jednoho dne nebo týdne. Dejte tomu čas a ono to přijde. Čas je totiž báječný léčitel, který vám pomůže víru v sobě, a tím i sílu, najít.

A teď si tak říkám, jestli tomu, jak to myslím, vůbec někdo bude rozumět. Doufám, že (nejen) ti, co potřebují najít sílu, ano.