Děti jsou přeci nejupřímnější

Ve filmu Láska přes internet říká Tom Hanks, že miluje podzim a má chuť si kupovat tužky. (myslela jsem, že je to Meg Ryan, ale našla jsem to na youtube a říká to on)

I pro mě je září vždy takové výjimečné. Něco jako nový rok. Nevím, jak moc s tím souvisí, že od tří let pro mě pojem „rok“ často supluje „školní rok“, ale tak nějak mám vždycky pocit, že končí léto, začíná něco nového, často bilancuji.

Navíc v září jsem před dvěma lety udělala velké životní rozhodnutí, takže pro mě asi navždy bude září novým začátkem.  Čtete články, nebo se mnou mluvíte, takže víte, že to léto nebylo až tak pohádkové, jak to vypadá. A asi jsem si spoustu věcí zavinila i sama, protože mám prostě vždy nějaká očekávání, která se neplní. Ale na druhou stranu jsem měla právo očekávat. Pořád si prostě myslím, že ano.

A teď v týdnu to poprvé padlo nahlas. Řekl, že má strach. Neplakala jsem. Normálně by to tak bylo, ale včera ne. Protože jsem to věděla. Cítila. A vlastně jsem byla ráda, že to konečně řekl nahlas. Byla jsem unavená, usnula, měla šílený sen, vzbudila se, šla do práce a snažila se na to nemyslet. Ale nechává mě samotnou a to vede k přesnému opaku.

Přišla jsem domu a měla jsem chuť psát. O tom, že mám pocit, že sílím, jako bych věděla, že něco přichází, že budu potřebovat být silná. Jenže já si nejsem jistá, že to znovu zvládnu. Ani si nedokážete představit, jak moc mě děsí, že bych se zase měla zvedat ze země.

Když jsi dost slabá na to, aby ses zhroutila, jsi dost silná na to, abys vstala.“ (Krev a mlíko)

A tahle síla je jediná, co mám, co si musím schovat. Nedokážu ji použít na to, abych bojovala a přesvědčovala ho, že to, co jsme si řekli na jaře, může pořád platit. Že to všechno můžeme zvládnout, že můžeme být šťastní. Už jsem to jednou udělala s ním. Už jsem to jednou udělala s někým jiným. A ani jednou to nemělo smysl. Takže prostě tohle musí tentokrát vědět on sám.

Dneska jsem běhala a na cyklostezce byla na procházce maminka s malou holčičkou, co teprve neohrabaně capala. Ukázala na mě a s úsměvem zavolala: „Teta!“ A proto ten nadpis… děti jsou přeci nejupřímnější. Ano, holčičko, já jsem teta a budu „jenom“ teta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *