before alice got to wonderland she had to fall

Den, který změnil všechno

Při svatbě jsem řekla jedno slovo, při rozvodu jsem jich řekla patnáct včetně pozdravů a jednou zakroutila hlavou. On jich řekl šest. 10 minut. Hotovo.

Jaké to bude? Co se nás budou ptát? Jak dlouho to bude trvat? Ptala jsem se těch, co to zažili. Šla jsem rychle z práce, ulici před budovou soudu jsem najednou zpomalila. A je to tu. Čekala jsem tam dlouho sama. Bylo to asi deset minut a mně to přišlo jako snad půl dne. Byla jsem ráda, že ho vidím. Na krátkou chviličku mnou projel ten krásný pocit, že na to nejsem sama, protože je tu ON. Ten, co tu pro mě byl jedenáct let. Sedl si vedle mě a chytli jsme se na chvíli za ruku. V tom doteku bylo všechno. Lítost, podpora, smutek, ale i vědomí, že to je prostě konec.

Nechci psát, co všechno jsme si říkali, je to poslední věc, která je jenom naše. Nevím, jestli jsem hrdá, že jsme to zvládli bez hádek, protože slovo hrdost mi v takovémhle případě přijde úplně mimo. Nevím, jak se cítím. Vím, že to bylo nepříjemné, bolestné, smutné. Vím, že to nechci zažít nikdy znova a nepřeji to nikomu.

166446

„Až vyjdeš ven, nadechneš se a všechno z tebe spadne,“ tak zněla věta jedné kamarádky. Když jsem vyšla ven, nemohla jsem mluvit, jak moc to bolelo. A celou dobu jsem si říkala, tak kde je ten pocit? Kde je ten hluboký nádech? Místo nádechu jsem se v práci rozbrečela kolegyni v náručí. Ale upřímně, malý nádech přišel později. Jeden večer a další druhý den ráno. Vstala jsem a uvědomila si, že teď už opravdu řídím svůj život sama. A mohu ho řídit, kam chci. Nemusím se bát dělat cokoliv, kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv… A moc si přeji, aby s každým dalším dnem byl ten nádech hlubší a hlubší.

Čeká mě ještě hodně věcí, než se to celé uzavře. A moc mě to mrzí, ale vím, že budu muset ukončit některé vztahy, promazat spoustu věcí, zařídit si krabici, kterou uložím někde jinde, vybavit si pořádně byt, abych se tu více cítila jako doma, a budu se muset otevřít novým možnostem. Ten poslední krok bude nejtěžší, ale zrovna na ten bych se měla začít nejvíc těšit.

2 komentáře u „Den, který změnil všechno

  1. Lůca

    Příspěvek jsem četla už ráno a celý den přemýšlím, co ti napsat. A nevím. Nechci být přehnaně optimistická nebo psát nějaký klišé. Navíc nevím, jaký pocity zrovna máš a jaký to všecko je… Tak prostě: Držím palce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *