Co vás filmy nenaučí

Jsem romantička, která u každého filmu o lásce vzdychá a naivně předpokládá, že se to přeci může stát. Někdy. Někde. Ne, holka. Nemůže.

Tyhle filmy mě nenaučily:

… kde brát sílu, když se podesáté dohadujete kvůli skříni

… co dělat, když dvě hodiny večer nepromluvíte a tomu druhému je to jedno

… jak táhnout za jeden provaz sama … dlouho… a nevyčerpat se

… druhého objímat kdykoliv máte chuť

… nebo mu dát pusu jen tak

… jak přimět toho druhého vás pustit do svých plánů

… nebo jak přestat mít v hlavě plány, které už nejsou… které žije někdo jiný

… jak nesrovnávat

… jak nevidět co bylo

… jak se nebabrat ve vzpomínkách

… jak si v hlavě nevybavovat, jaké to bylo, když vás teprve dobýval a nevyčítat

… jak neplakat

… jak mluvit

… jak vlastně opravdu žít, když jste si oba prošli tolika věcmi, že už ani jeden nechcete víc ustupovat, zase se měnit, zase věřit a budovat…

Tak o tomhle já večer přemýšlím nad kopou prádla při žehlení. O tom, jak moc by byl život jednodušší. Ale třeba by to pak za nic nestálo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *