Co jsem se naučila v roce 2018

Každý prosinec bilancuji, co mi ten uplynulý rok vzal a dal. Rok 2018 mi vzal mnoho sil, lásku, přátelství, občas úsměv, přinesl mi pár krátkodobých i dlouhodobých zdravotních trápení. Byl to hodně zvláštní rok plný strachu a nejistoty, ale hodně mě naučil.

Například tohle…

Když máš pocit, že ti nějaká holka leze do zelí, pravděpodobně už ti tam vlezla dávno.

Jestli jsem si myslela, že je hrozný potkávat ve školní jídelně maminku bývalého, protože pracuje ve vedlejší škole, tak omyl. Mnohem horší je potkat tam jeho novou holku. Jako studentku. Takže nic není tak zlé, aby to vzápětí nemohlo být ještě horší.

Nikdy není pozdě na to naučit se něco, co se ostatní učí v dětství. Ale musím počítat s tím, že to půjde hůř, ale stačí si najít motivaci. Když jsem v lednu stála na svahu a při jeho prvním sjíždění plakala s pocitem, že jsem nemožná, stalo se něco, co mě posunulo. Někde v sobě jsem si řekla, že to prostě nevzdám. Po cestě na vleku se vnitřně opravdu vybičovala a na konci dne jsem nechtěla jít na chatu.

Zdraví je opravdu nejdůležitější věc, kterou mám a souvisí s psychikou víc, než si myslím. Poslouchám svoje tělo a uvědomuji si, že na všechno asi nestačím sama.

Moje největší uvědomění jara/léta bylo: Přestaň lidem vysvětlovat svůj vztah jen, aby ses obhajovala. Před přáteli to dělat nemusíš.

I když se něco se začátku může zdát jako strašná nuda, protože se týká lidí starší o jednu až dvě generace, může to být ve finále jeden z nejlepších zážitků roku.

Je úžasně naplňující být součástí něčeho velkého.

Rok 2018 mi přihrál do života kolegyni, se kterou jsme během dvou měsíců zjistily neuvěřitelné věci. Máme tolik společné minulosti, až je to trochu děsivé.  Všechno se děje z nějakého důvodu. Obě to máme vytetované a jako náhoda už nám to absolutně nepřijde.

Taky mi ten rok přinesl prozření v přátelství. Pravé kamarádky ví, kdy je mi špatně a proč. Napíšou, zeptají se, zajímají se. A jsem už dost stará na to dolejzat, když se někdo rozhodne se mnou nebavit z jeho vlastního důvodu, který já nemůžu ovlivnit.

Navštívila jsem za tento rok spoustu krásných míst a znova se utvrdila v tom, jak moc mě cestování naplňuje.Taky v tomhle roce padlo rozhodnutí začít o cestování psát.

To nejdůležitější, co mě tento rok naučil, přišlo až teď v prosinci. Je to rozhodnutí, že o svých pocitech musím víc mluvit, než o nich psát. Že chci víc žít, než fňukat na blogu. K tomu, abych o tomhle přestala psát, jsem si asi musela dojít. Vždy to mělo být něco, co mi pomáhá, ale to už nějak přestávám cítit. A pocit, že by to pomáhalo druhým, se ve mně také nějak ztrácí.

Nemůžu vědět, co se mi v hlavě urodí za měsíc a jestli tohle všechno zase nepopřu, protože taková jsem já, ale teď to tak cítím.

Pro rok 2019 mám jedno předsevzetí. Chci se rozhodovat sama o svém životě. Třeba se jím budete řídit také.

Krásný nový rok plný lásky a splněných přání vám přeji. (Vyjde to, je lichý a navíc je v něm 9 – moje nejoblíbenější číslo.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *