Archiv pro rubriku: Psaní

Ta holka jsem nebyla já

Jsem posedlá tím, že chci ten pravý vztah. Ten, kvůli kterému si řeknu, že to všechno mělo takhle být.

V předchozím vztahu jsem chodila s někým, komu bylo jedno, kdy se uvidíme. Když jsem odjela na hory, bylo mu jedno, jestli jsem dojela v pořádku, i když jsem psala, že počasí je šílené. Bylo mu i jedno, jestli jsem přijela domu. A vystřídal ho někdo, komu nedělalo problém mi zavolat před třemi dalšími kluky po cestě do hospody, aby se zeptal, jestli je mi lépe, když jsem byla nastydlá. Ten minulý čas tam má být… ale k tomu se (možná) ještě dostanu.

To jsou chvíle, kdy si uvědomuju, jak moc se mi tenkrát změnily hodnoty, jak klesly. A tak jsem si řekla, co kdyby to byl případ někoho jiného? A moc mi to pomohlo. Uvědomila jsem si, že to je případ někoho jiného. Ta holka jsem totiž nebyla já. Ta holka se nechala ponižovat, změnila se. Změnila svoje priority a cíle. Nevěřila si. Bála se ho. Zkuste se na vaše problémy podívat z pohledu, že máte poradit někomu jinému, kdo se tímhle trápí.  Kvůli někomu, kdo ve vás vyvolává takové pocity, se přeci nechcete trápit. A netrapte. Zabývejte se jen těmi, kterým záleží i na vás. Jen ti si zaslouží vaši pozornost a hlavně vaši lásku.

Zamilovaně na obláčku jsem žila asi tři měsíce. A pak najednou se něco stalo. Se mnou? S ním? Nevím. Nevíme.

Zjistila jsem, že mi umí dojít slova. Právě teď. Všechno už bylo napsáno. Ne sem, ale jemu. A teď žmoulám ten druhý oříšek a pořád doufám, že ho nebudu muset rozlousknout, že tu sílu, kterou jsem si přála, aby byla uvnitř, nebudu potřebovat. A že být v jeho triku bude stačit k tomu usnout…

Tři oříšky pro Opičku

Byla jsem na víkend pryč, abych pomohla kamarádce v těžké chvíli. Místo toho jsem se tam ale zhroutila vlastně víc já. A stačilo k tomu jen málo: “Nenapadlo mě, že ti na to mám odepsat.” Celý příspěvek

A o dva roky později…

Zítra jsou to dva roky, co jsem se odstěhovala. Na facebooku na mě ve vzpomínkách určitě vykoukne fotka, jak jsem si v půlnočním prodeji koupila v knihkupectví Harryho Pottera a prokleté dítě. Celý příspěvek

Ráno nedělá den

Už se  mi to stalo jednou. Probudím se a vím, že ten den bude úplně na…prd. Prostě vstanu „zadečkem“ napřed. Teda to se mi stalo víckrát. Co si budeme povídat. Ale teď se mi podruhé stalo, že jsem šla spát s pocitem dobře prožitého dnu. A vím, jak na to. Celý příspěvek