Archiv autora: Ali

2020 bude TÍM rokem

31. prosinec, den bilancování… i když si řikáte, že vám je to jedno, že vás se to netýká, určitě si chtě nechtě dneska trochu zapřemýšlíte nad uplynulým rokem. 

Já jsem vždycky byla “bilancovací” typ, co si budeme nalhávat. A mohla bych tu teď psát o tom, jak jsem byla v Dánsku, v Berlíně nebo že jsem začala hrát znovu na klavír, udělala si kurz na cvičení s předškoláky a tancuju s dětmi, ale asi to neumím natolik ocenit a vyzdvihnout.

Dneska jsem šla kolem budovy své školky, školka už tam dávno není a chodím tam skoro každý den, ale dneska jsem se tak zamyslela, jak jsem jako malá věřila, že si vezmu Luboška, s kterým jsem chodila na procházky za ruku. Jak jsem se tomu po letech smála a věřila, že si vezmu Jirku, kterému jsem dala v šestce první pusu a jak jsem si pak vzala toho, koho jsem poprvé dopopravdy milovala a věřila, že to bude navždycky. Do všeho, nejen do vztahů, jsem vždycky šla s naprostým odhodláním. S tím, že pro to udělám vše. Dá se změnit takové nastavení člověka? 

Přestala jsem psát kvůli školním dětem, protože četly můj blog. 

“Díky vám vím, že se nemám vzdávat, i když to vypadá bledě.” To napsal poslední den školy “můj” deváťák na instagram, kam dal poslední naši společnou fotku.

To, že jsem psát přestala, jim ukazuje úplný opak, než to, co o mně napsal. 

Někteří z nás si chodí zaběhat, někteří jdou na procházku se psem, někteří si dají lahev vína s kamarádkou nebo sami a je to. Já ne. Potřebuju psát. Celý ten půl rok si píšu, když je nejhůř, do sešitu, protože mi to chybí.

“Takhle odevzdanou tě neznám” A tohle mi přistálo do zpráv v říjnu od nejlepšího kamaráda.

“Minulost už nezměníš, ale budoucnost můžeš” To mi poslal zase druhý kamarád.

“Jendou jsem si v prosinci řekla, že ten další rok prostě už musí být jiný. A byl!” řekla mi kolegyně.

Takže 2020, budeš tím rokem! Konec fňukání, ale začátek dělání toho, co CHCI JÁ.

Vám přeji to samé. A možná se zase brzy ozvu. Mám teď totiž před sebou hodně práce.

Mých 30 přání

Tak je to tu. Únor 2019, který přináší do mého života třicítku. Musím se vám přiznat, že stále nevím, jestli jsem se s ní smířila. Myslím, že spíš ne. Do 30 let jsem měla mít dítě, nejlíp už dokonce děti, dům, manžela, skvělou práci… To jsou ty plány no…Znáte to.

Celou druhou polovinu roku 2018 jsem byla tou blížící se třicítkou naprosto vyděšená. Netvrdím, že už nejsem, ale našla jsem způsob, jak se s tím lépe poprat. Napsala jsem si seznam 30 přání, které si přeji zažít, naučit, vyzkoušet – odškrtnout. Některá přání se dají splnit lehko, ale některá potřebují čas, odhodlání a lásku.

30 věcí, co chci zažít

  1. Potápět se
  2. Jet do Ameriky a vidět Universal Studia
  3. Napsat knihu
  4. Mít cestovatelský blog
  5. Jít na koncert Imagine Dragons
  6. Vidět živě krasobruslení
  7. Naučit se kaligrafii
  8. Cvičit tu jógu, kde se naučím držet na rukou
  9. Vypěstovat na zahrádce zeleninu
  10. Vybrat si vánoční stromek v lesní školce už před Vánoci
  11. Pořídit si klavír a začít na něj hrát
  12. Setřít všechna města z mapy 100 měst Evropy
  13. Navštívit Izrael
  14. Zkusit se učit další jazyk
  15. Přečíst knížku v angličtině
  16. Přečíst Projekt štěstí
  17. Zpívat na pódiu aspoň jednu písničku, která bude pro někoho
  18. Udělat si živnosťák
  19. Šít
  20. Naučit se svíčkovou
  21. Tancovat – pravidelně a nejlíp s dětmi
  22. Přestěhovat se do něčeho, co si sama vytvořím
  23. Uběhnout 5 km pod 30 minut
  24. Vidět východ slunce
  25. Upéct makronky, které budou vypadat jako makronky
  26. Domalovat londýnské omalovánky
  27. Mít králíčka
  28. Vyzkoušet skydiving
  29. Koupat se ve vodopádech
  30. Být mámou