Archiv pro měsíc: Listopad 2020

Přijde to samo, ani to nebudeš čekat…

To je ale kýč, co? Tyhle věty jsem nesnášela. Vždycky, když mi někdo řikal, že to přijde nečekaně, v duchu jsem protáčela oči a zuřila. Stejně jako: On tam ten pravý někde čeká. Už jsem na to odpovídala, jestli má ten dotyčný nějakou křišťálovou kouli nebo co?

A odpověděla jsem to i jemu, když mi psal, že za chvíli to přijde samo, ani to nebudu čekat... A myslím, že ani on, když tohle tenkrát psal, netušil, že to bude ON. A přitom jsem ho měla vedle sebe tolik let.

Věřte. I když je to třeba teď těžké. I když už nemáte sílu, energii. I když už jste několikrát spadli na dno. Kdo je tu se mnou dlouho, ví, že jsem se trápila tolik let. Tolik smutku, když jsem byla sama a tolik bolesti, když jsem sama nebyla. A neustálý strach. Vím, jak se vám dostane pod kůži a nejde se toho zbavit. Tu bolest i strach tam pořád mám i já. Ale s ním mizí a já jsem tak moc vděčná, že z toho občas i pláču.

Strašně moc bych chtěla psát o všem, co cítím, ale je to tak intenzivní, tak plné, tak krásné, že si to chci schovat v sobě. Držet to a nepustit. Nezakřiknout. A jen děkovat.

A dneska jsem to všechno najednou slyšela v té nejstarší písničce…

I could stay awake
Just to hear you breathing
Watch you smile while you are sleeping
While you’re far away and dreaming
I could spend my life
In this sweet surrender
I could stay lost in this moment forever
Every moment spent with you
Is a moment I treasure

Nerada usínám dřív, protože nechci, aby mě spánek připravil o chvíle s ním. Miluju, když si v noci povídáme, vyprávíme a nacházíme další věci, co máme společné.

I don’t wanna miss one smile
I don’t wanna miss one kiss
I just wanna be with you
Right here with you, just like this
I just wanna hold you close
Feel your heart so close to mine
And just stay here in this moment
For all the rest of time

Objetí, které mě dostalo už první večer. To objetí, kdy všechno mělo smysl. Každé objetí, díky kterému se okamžitě cítím lépe. V bezpečí. Klidná. A hlavně… milovaná.

Don’t wanna close my eyes
I don’t wanna fall asleep
I don’t wanna miss a thing

Ne, nechci…

 

Chci si pamatovat…

Chci si pamatovat všechny ty maličkosti, které pro mě rozhodně nejsou maličkostmi. Ty, díky, kterým se usmívám. Chci si pamatovat každou vteřinu posledních dní. Chci si pamatovat pocit, který mám. Chci si pamatovat tu vděčnost. Chci si to pamatovat a vyvolat, až přijde první hádka, první slzy a vztek. A strašně jsem to potřebovala napsat, abych se k tomu mohla vrátit, až se jednou naštveme, i když vím, že je to teď ještě úplně bláznivé psát.

Chci si pamatovat naši první pusu, kdy přesně na vteřinu našeho loučení začalo pršet. (A žádný letní romantický déšť, ale podzimní studený, který nás nenechal si říct víc než dobrou noc.)

Chci si pamatovat první kytku, kterou mi dal. V autě. Nečekaně při tajným výletě na procházku.

Chci si pamatovat první usínání a probouzení vedle něj.

Chci si pamatovat, když mi poprvé napsal sladké sny, i když doufám, že si to budeme čím dál častěji říkat.

Chci si pamatovat chvilky, kdy jsme si říkali své špatné vlastnosti ve strachu, že toho druhého odradíme. A odhodlání, že se to nestane.

Chci si pamatovat, když mi poprvé řekl miláčku a šmoulo.

Chci si pamatovat pondělní pocit, když jsem mu při odchodu do práce dávala pusu a on zamumlal z pod peřiny: Ty jsi moje láska

Chci si pamatovat náš první opravdový homeoffice.

Chci si pamatovat, jak mě lechtá vousy.

Chci si pamatovat náš proválený den u seriálu, protože nám nebylo dobře.

Chci si pamatovat, jak jsem se kousala do rtu, abych neřekla, co všechno k němu cítím, protože jsem úplný blázen, když to cítím teď.

Chci si pamatovat, že všechno tohle existuje. Že on tu je. A i kdyby se stalo cokoliv, děkuji za každou minutu, kdy tenhle pocit zažívám. A prosím, ať už trvá navždy….

Protože mám vážně pocit, že jsem celý život čekala na Tebe…