A někdy to chvilku trvá. Někdy prostě mačkáte ty citróny půl roku a máte už mozoly. A přesně ve chvíli, kdy už jsem měla pocit, že už mačkat nemůžu, že prostě budu mít pořád a navždy kyselý život, se to všechno změnilo.

Píšu o tom proto, že jsem vždy o všechno strašně bojovala. Nechtěla jsem věci a hlavně vztahy vzdávat. Ale teď jsem cítila, že na víc už nemám sílu a vzdala to. A překvapivě jsem se neuvěřitelně nadechla. Takže vzdát se něčeho nemusí být ten špatný krok. Přesně, jak vám všichni říkají, že všechno přijde, když na to nebudete tlačit. Najednou všechno dávalo smysl.

To, že se musím odstěhovat, protože je čas začít někde jinde, ve svém. To, že se musím odtrhnout od všeho, co se nepovedlo, protože přeci už vím, že to nikdy na podruhé, potřetí, poosmé nefunguje. To, co se mi stalo s rukou, protože jsem se měla naučit, že není všechno hned, ale zároveň, že když zabojuju, zvládnu i nepříjemné věci. A tak se stalo, že jsem se plnou silou odrazila a začala si uvědomovat sebe a to, že jsem sama se sebou spokojená.

A tohle je rada, kterou pro vás mám, jestli je zrovna něco špatně. A určitě ji znáte. Určitě vám již už někdo řekl. A je to težké, ale funguje to. Jako první věc, kterou musíte udělat, je to přijmout. Přijmout to, že teď je prostě všechno na nic. A že budete chvíli nepříjemní, smutní, naštvaní, odevzdaní. Protože na to máte právo. Přestaňte hrát, že je to dobré. Přestaňte bojovat o něco, co nemá smysl. Jenom prostě dál žijte, protože jinak to nejde. A je jen na vás, jestli si ty dny budete snažit zpříjemňovat nebo budete fňukat. A obojí je v pořádku.

Rada číslo dvě – nikdy v tom nejste sami. Mám kolem sebe tolik lidí, kteří mi pomohli. Už jsem o tom psala, že mě pevně drží, abych nespadla. A je důležité si to uvědomit, vidět to, být za to vděční a věřit, že jim to jednou vrátíte. A k tomu budete potřebovat být silní zase vy.

A poslední radou je – nevysvětlujte těm, kteří nechtějí poslouchat. Zbytečně to vysiluje vás a vlastně i je. Ubližujete sobě i jim. Zkuste něco prostě občas pustit a nechat být. Někdy i to je to správné řešení.

A možná přijde překvapivě to, co u mě. Najednou všechno zapadne a vy budete mít sílu jít dál. Držím vám palce.

Můj milý O., děkuji ti, že jsi mi řekl, ať si prostě jen užívám života. Ty jsi mi to vlastně neřekl, ty jsi mi to nařídil a já konečně pochopila, že jinak se v tom budu utápět navždycky. Takže děkuju, že jsem začala žít. Tobě, sobě i těm, díky kterým to všechno jde.